6. 3. 2019
Interdisciplinární přístup k problematice lidového stavitelství je jedním ze základních předpokladů zdárné činnosti muzeí v přírodě v naší zemi, stejně jako je potvrzením reflexe užívaných metod v předních evropských muzeích v přírodě. Vždyť v národopisném a etnografickém bádání bylo na mezioborovou spolupráci velmi dbáno už v minulosti. Jednou z předních metod je v tomto kontextu přirozeně archeologie.
Výzkum středověké vesnice se stal jedním ze základních témat naší historiografie, jejíž nedílnou součástí je historická archeologie. V současné době je až na nepatrné výjimky zcela opomíjena archeologie v prostoru živých vesnic, respektive žijícího vesnického prostředí. Je to způsobeno především tím, že se obor soustředí na záchranné archeologické výzkumy, jejichž realizace vychází z platného znění památkového zákona. To v praxi znamená, že každý stavebník je povinen strpět a uhradit archeologický výzkum. Ovšem až na soukromé, nepodnikající osoby. Veškeré stavební akce, které mají co říci k vernakulární architektuře, až na výjimky, probíhající v historických intarvilánech vesnických sídel souvisí s přestavbami či rekonstrukcemi rodinných domů. Tím pádem je ohrožena jejich realizace, protože většina oprávněných organizací takovéto výzkumy nebude nebo nemůže provádět ve své režii, což je takřka jediné řešení.
Ani dříve tomu v tomto ohledu nebylo lépe, ovšem z jiných důvodů. Archeologie se soustředila především na systematické výzkumy zaniklých středověkých vesnic.V prostoru intravilánů vesnic dnes probíhá ponejvíce archeologický výzkum doprovázející výstavbu liniových staveb nebo opravy komunikací. Tyto výzkumy se však pouze výjimečně dotknou pozůstatků vlastních vesnických staveb.
V minulosti požadavky na archeologický výzkum živé vesnice formuloval Karel Nováček a Pavel Vařeka. Jejich teze však nedošly naplnění. Nevelké množství archeologických výzkumů vyvolaných stavební činností ve vesnických domech se uskutečnilo a jejich výsledky byly následně publikovány. Vzhledem k obrovskému množství doposud existujících vesnických stavení, u nichž lze očekávat přinejmenším archeologizovanou středověkou složku, se jedná
o kapku v moři, nikoliv o systematický výzkum.
Společnost Archaia Brno o.p.s. se zabývá archeologickými záchrannými výzkumy měst, městeček nebo památkově chráněných objektů na území Jihomoravského kraje a kraje Vysočina. Jedním z prioritních odborných zájmů je výzkum nejstarší vrstvy měšťanských staveb. V minulosti bylo oprávněně poukázáno na nejrůznější souvislosti mezi městskými a vesnickými domy, a to především pro období vrcholného středověku. I z tohoto důvodu jsme dospěli k poznatku, že je nezbytné přistoupit ke komparaci staveb z obou prostředí a pokusit se realizovat archeologické výzkumy v opravovaných vesnických domech. Výzkumů se doposud uskutečnilo pouze několik, ale i tak lze stanovit určité zobecňující teze, poznatky, a co je nejdůležitější, stanovit i metodiku výzkumu daného tématu. Jedná se o výzkum domu č. 112 v Knínicích
u Boskovic, domů č. 10a 11 na Jižním náměstí v Dolních Heršpicích, domu č. 7 v Babicích
u Kelče, domu č. 36 v Sebranicích u Kunštátu a domu č. 97 v Čisté u Litomyšle. Na těchto výzkumech lze doložit, že pod každou z uvedených staveb se ve větší či menší míře nacházejí pozůstatky jejich předchůdců. Kontinuita je ve všech případech jednoznačně sledovatelená. Obzvláštní pozornost si dle těchto zjištění zaslouží intravilány situované v říčních nivách nebo v jejich bezprostřední blízkosti.
Tyto doposud realizované výzkumy přinesly nové archeologické prameny k vesnickým stavbám, a to v jiné kvalitě i kvantitě než tomu bylo u výzkumů zaniklých středověkých osad v minulosti. Na základě námi nabytých zkušeností považujeme za důležité vytvořit systémový mechanismus, který by umožnil provádět archeologické výzkumy doprovázející přestavby domů v historických intravilánech vesnic (podobně by tomu bylo zřejmě třeba i u realizace stavebněhistorických průzkumů).
Václav Kolařík, David Merta, Marek Peška
Foto archiv Archaia Brno o.p.s., 2011–2015
