10. 3. 2019
Prezentace lidové kultury v muzeích v přírodě se v posledním století stala významným způsobem zachování lidové stavební kultury navíc s rekonstrukcí největší možné míry dalších souvislostí. Jiným ze způsobů ochrany venkovského stavitelství a urbanismu je zřízení Vesnických památkových rezervací a zón, ochranných pásem či protekce jednotlivých objektů v původním prostředí.
I v těchto specifických místech, stejně jako v současné vesnici obecně je možné citlivě přispět k zachování alespoň jednotlivých prvků minulosti. V některých vesnicích nás ještě dnes překvapí třeba systém nezpevněných komunikací s dochovanými úvozy, nezregulovaná vodoteč využitá i nyní pro pastvu dobytka, zeleninové předzahrádky s ovocnými stromy, dochované způsoby hrazení různými typy plotů a zdí, studny s pumpami a jiné drobnosti. Nelehko soudit, zda se tak děje citlivostí obyvatel či spíše pasivitou k nejrůznějším inovacím. Obce, které se v obecné touze po modernizaci vyvarovaly parkové úpravě návsi a doplňkům v podobě různých unifikovaných prvků, mohou být svým dochovaným přirozeným prostředím inspirativní nejen pro další vesnická sídla, ale v některých aspektech rovněž pro tvorbu prostředí v muzeích v přírodě.
