Sdružení pro interpretaci místního dědictví ČR ve Valašském muzeu v přírodě

10. 3. 2019

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm 12. ledna 2018 navštívili na svém výjezdním setkání zástupci Sdružení pro interpretaci místního dědictví ČR. Cílem byla prohlídka tří stálých expozic – Městečko pod Radhoštěm, Jak jde kroj, tak se stroj a Valašská dědina – opravdu zmizelý svět?

Sdružení bylo založeno v roce 2011 s cílem podporovat praxi, vzdělávání a výzkum v oblasti interpretace místního dědictví v České republice. Interpretace místního dědictví pomáhá návštěvníkům i místním obyvatelům vytvořit si hlubší vztah k významným místům, lidem, předmětům a událostem. Tímto způsobem, např. kvalifikovanou tvorbou naučných stezek či lokálních expozic lze zvyšovat povědomí veřejnosti o hodnotách místního dědictví a přispívat tak k jeho ochraně a udržitelnému rozvoji.

Setkání se zúčastnilo celkem 15 zástupců Sdružení různých profesí z různých míst naší republiky spolu s několika pracovníky Valašského muzea. Po prohlídce expozic následovala diskuse pod vedením předsedy spolku Ladislava Ptáčka. Uvádíme obecné i konkrétní náměty, které byly zmíněny:

Ve velké a navštěvované instituci typu Valašského muzea v přírodě má do jisté míry smysl realizovat rozsáhlé tematické expozice doplňující problematiku expozičních areálů, protože mají své cílové skupiny (např. odborníci nebo zástupci folklorních souborů na výstavě Jak jde kroj, tak se stroj). Nutná je však lepší propagace těchto expozic.
Pro obsahově nabité expozice Jak jde kroj, tak se stroj a Městečko pod Radhoštěm bylo doporučeno vytvořit nové nástroje pro lepší orientaci běžnýchnávštěvníků v širokém spektru témat.,např. v současné době populární formou hledačky – questu, či výchovně-vzdělávací pořady.
Všechny výstavy jsou na výborné estetické úrovni a snaží se využívat potenciál sbírkových předmětů; mohou tak být dále cíleně využívány ke kultivaci estetických hodnot např. při výuce estetiky.
V případě interaktivní výstavy je potřeba jasné rozlišení, co návštěvník může a co nesmí, např. drobnou informační grafikou rozlišit interaktivity a předměty jichž se nemá dotýkat.
V expozicích obecně je vhodné se snažit kromě vizuálního aspektu zapojit také další vjemy.
Kladně byla hodnocena snaha o jasné strukturování informací napříč celými expozicemi.
Obecně je potřebné časové ukotvení exponátů nebo souboru exponátů.
Fotografie ve výstavách nevyužívat jen jako estetický prvek, ale přehledně vysvětlit, co má být z fotografie patrné.
V případě expozic a výstav, které samy úplně logicky návštěvníky nenavádí, je vhodný také živý průvodce, který expozici může uvést, upozornit na zajímavosti, zodpovědět dotazy; průvodce zároveň na výstavu dohlíží a zaznamenává zpětnou vazbu návštěvníků.
Jasné zařazení příběhu do expozice, které v dnešní době může znít jako klišé, může udělat z encyklopedie novelu, a je asi jasné co průměrný čtenář/divák preferuje.
Především v zahraničních paměťových institucích existují tematické okruhy v rámci celého muzea, (např. formou I like ways, kde si návštěvník na webu zaklikne své preference a záliby a je mu doporučena vhodná prohlídka).
Podle názoru zástupců Sdružení byla kladně hodnocena expozice Valašská dědina – opravdu zmizelý svět. To je patrné také ze specifické formy zápisů v návštěvní knize, kde se návštěvníci zamýšlí nad srovnáním minulosti a současnosti, nad hodnotami, což údajně nebývá v návštěvních knihách tak časté. Problematický může být naopak mírně moralizační aspekt, který autoři naznačují. Záhodno by bylo zjistit, zda je expozice funkční také jako předpokládaný úvod k Valašské dědině v kontextu návštěvy tohoto areálu.
Další náměty technického charakteru – při využití zásuvek se sbírkovými předměty umisťovat popisky, aby návštěvník netápal; lepší navedení návštěvníka v případě potřeby určité posloupnosti v expozici, eliminace typografických chyb, funkčnost audiovizuální techniky, osvětlení exponátů, potřeba dobré komunikace mezi výstavní architekturou.

Celá tato snaha se může odvíjet od hledání odpovědi na základní otázku Proč je pro společnost muzeum užitečné?, otázku, jejíž aktuálnost je v dnešní informační době jistě na místě. Za vynaložené finanční prostředky i úsilí muzejníků je potřeba vytvářet výstupy srozumitelné a užitečné pro návštěvníky, aby byl celý smysl muzea jako paměťové instituce funkční. Členové spolku Ladislav Ptáček a Vojtěch Bajer byli Valašskému muzeu nápomocni právě s expozici Valašská dědina opravu zmizelý svět, která je koncipována jako úvod do expozičního areálu Valašská dědina. Složitým, ale funkčním přípravným procesem se podařilo vytvořit návštěvníky kladně hodnocenou součást muzea. Vycházelo se z předpokladu, že hlavním cílem návštěvníka je samotný areál, proto není možná časově náročná expozice, ale místo, které by Valašskou dědinu logicky uvedlo, navíc s vazbou na současnost.

V dnešní době probíhá s Ústavem pro interpretaci místního dědictví ČR jako sesterskou organizací Sdružení pro interpretaci místního dědictví ČR spolupráce na koncepční přípravě expozičního areálu Kolibiska. Na základě dotazníkového výzkumu mezi návštěvníky a uspořádání čtyř ohniskových skupin s prohlídkou areálu a následnou diskusí se zjišťoval potenciál rozvoje Valašského muzea.

Právě expoziční areály Valašského muzea by se mohly stát dalším cílem odborníků na interpretaci místního dědictví ČR. Věříme, že spolupráce bude pokračovat i nadále. Budeme rádi, když problematika interpretace kulturního dědictví najde ohlas také u příslušných složek Valašského muzea v přírodě.

Radek Bryol

Odkazy

Fotogalerie