4. 8. 2021
Z blátivého dna Biskupinského jezera začaly v roce 1932 při poklesu vodu postupně vyčnívat dřevěné trámy. Zájmem místního učitele Walentego Szwajcera a poznaňského archeologa Józefa Kostrzewskiego začaly probíhat rozsáhlé odkryvy, doprovázené technickými opatřeními za účelem hrazení a odvodu vody v jezeře.
Během následujících dvaceti let se podařilo zdokumentovat převážně dřevěné hrazené sídlo protoměstského charakteru z doby kolem roku 700 před Kristem. Neuvěřitelně zachovány zůstaly z tohoto období spodní části hrazení a šikmých kůlových palisád, haťové komunikace i spodní srubové věnce a podlahy objektů včetně některých detailů jako například vrata brány do samotné pevnosti.
Lokalita leží v Kujavsko-pomořském vojvodství severozápadně od středu země. Po řadě archeologických výzkumů se postupně začala zpřístupňovat veřejnosti. Součástí areálu jsou kromě hrazeného sídla také další celky rekonstruované na nálezech in situ – raně středověká ves a soubor neolitických dlouhých domů. Menší části tvoří rekonstrukce tábořiště pravěkých kočovníků a transferovaná usedlost z oblasti Pałuk.
V současnosti je lokalita závažnou památkou polské minulosti a patří k největším archeoskanzenům stejně jako k nejvýznamnějším a nejdochovalejším archeologickým lokalitám svého charakteru v Evropě. Dlouholetá je zde tradice experimentální archeologie, která byla v případě stavebních aktivit vzorem například pro dánské archeomuzeum Lejre.
Muzeum bývá oživeno zvláště výrobci rekonstruujícími historické technologie – např. výroba předmětů z rohoviny či zvukových nástrojů. Součástí jsou stálé a dočasné expozice zejména k archeologickým tématům.
