2. 11. 2018
„Kdo neviděl Káhiru, neviděl svět. Egyptská půda je zlato a voda sladký med, egyptské ženy se podobají nejhezčím květinám někde v ráji a kdo jednou uviděl božský Nil, hledá, jak by se navrátil ke stříbru, které rákosím pomalu teče a svítí a chvěje se jak ostří meče.“ (Eduard Petiška: Příběhy tisíce a jedné noci. Praha 2005, s. 45)
The Pharaonic Village je neobvyklé muzeum v přírodě, které najdeme přímo v Káhiře na Jakubově ostrově, obklopeném řekou Nil. Bylo vybudováno dr. Hassanem Ragabem (1911–2004), egyptským technikem a diplomatem, předním odborníkem na výrobu papyru. Pro veřejnost se otevřelo v roce 1984. Návštěvníci si mohou vybrat z pestré nabídky prohlídek a jejich kombinací.
Každý se nejprve musí na ostrov dopravit lodí, avšak nejedná se jen tak o obyčejný převoz. Loď s audio průvodcem v arabštině či angličtině ostrov z poloviny objede a současně podává návštěvníkům výklad k tomu, co je právě k vidění. Na začátku jsou to sochy egyptských bohů a panovníků (např. bůh Osiris či faraon Ramesses II.), dále loď míří k živým demonstrátorům, představujícím jednotlivé scény a řemesla, každý na svém určeném místě podél řeky. Scéna nalezení Mojžíše v Nilu tuto řadu uvádí. Dále je to např. ukázka pastevectví či zpracování obilí. Než loď zabočí doleva směrem k řemeslům, míjí herce, který představuje zpracování medu. Milovníci lidové architektury si také přijdou na své, jelikož nechybí ani ukázka stavby lidového domu. Opodál si turista může prohlédnout výrobce skla a hned vedle něj, spíš už raději jen opatrně pozorovat herce, který má na starost ukázku mumifikace. Nechybí ani výroba keramiky, soch a typických maleb. Spíše pro dámy je to potom výroba parfémů či ukázka zpracování lnu. Bez ukázky výroby papyru bychom nebyli v Egyptě a naopak možná nečekaná by se mohla zdát ukázka produkce vína a piva.
Po absolvování naučné plavby na návštěvníky čeká u břehu průvodce. Ten je nejprve provede obydlím vyššího státního úředníka. To se skládá z mnoha místností, lze tak spatřit např. repliku tehdejšího lůžka či si prohlédnout, jak se ukládalo obilí. Dále už záleží na každém, jakou cestou se vydá; stále však doprovázen průvodcem. Byla by škoda nenavštívit repliku Tutanchamonova hrobu, kterou se dr. Ragab snažil vytvořit přesně podle originálu, tak, jak jej v roce 1922 objevil Howard Carter v Údolí králů. Ostrov nabízí opravdu širokou škálu výstav. Kdo má rád egyptský film, neměl by opomenout výstavu o slavném herci Omarovi Sharifovi. Ten, kdo sleduje novodobou historii a politický vývoj Egypta, jistě zamíří na výstavu o prezidentech Gamalu Abdel Nasserovi či Anwaru el-Sadatovi. Pro praktičtější typy může být zajímavá expozice o výstavbě pyramid, mumifikaci či lodích starověkého Egypta. Další výstavy se věnují islámskému a koptskému umění, Kleopatře či Napoleonovi. Nejen pro etnology je též zajímavá výstava sestavená z figurek, představujících spíše minulé, ale i současné kulturní výjevy – od role „dohazovačky“ či čističe bot až po hudební ikonu Um Khaltoum, po které je v Káhiře pojmenovaná i ulice či hotel, a není Araba, který by ji neznal.
Muzeum nabízí také řadu dalších aktivit. Je zde možnost vyzkoušet si práci se sklem a jiná řemesla a techniky. Z vyloženě zábavných činností lze využít Kleopatřin fotokoutek či se nechat svézt po Nilu Nefertarinou jachtou. The Pharaonic Village také pořádá spoustu kulturních akcí, zejména ukázky tradičních egyptských tanců, dále nubijské, alexandrijské a saeidijské show, jejichž hlavním obsahem jsou taneční a scénická představení. V muzeu je možno se oficiálně oddat, a to v tradičním oděvu faraónů, s dobovou hudbou a oddacím listem, jak jinak, než z papyru.
The Pharaonic Village je pulzující instituce, která se postará o zábavu pro děti i dospělé. Koneckonců to tak dr. Ragab zamýšlel a podařilo se mu to – v roce 1982 dokonce obdržel „Prize by Rolex“ za nejlepší inovativní turistický projekt. Nicméně je zde vidět i velká snaha o autentičnost. Dr. Ragab strávil několik let studiem a konzultacemi s egyptology, aby se expozice co nejvíce podobaly historické realitě. Dr. Ragab měl v úmyslu nevynechat žádný aspekt egyptské historie či kultury a zde vyvstává otázka, zda to je plusem či mínusem. Na jedné straně si návštěvník může vybrat ze široké škály expozic, na druhé straně se to může jevit mírně chaotické. V porovnání s evropskými muzei v přírodě, které jsem navštívila (např. Bokrijk v Belgii, Muzeul Satului v Bukurešti, či Skansen ve Stockholmu), je zde zásadní rozdíl určitě v ploše, na které se muzeum nachází; návštěvník nemá pocit, že by korzoval mezi jednotlivými objekty, ale je spíše v neustálé „akci“. Role demonstrátorů jsou také mírně odlišné. V Káhiře se objevují dva typy demonstrátorů – herců. Jedni neustále předvádějí techniky a řemesla na břehu řeky a není možno k nim přistoupit s případným dotazem. Další demonstrátoři se vyskytují v muzeu samotném, podobni těm, jaké známe z evropských muzeí v přírodě. The Pharaonic Village je určitě zajímavým projektem, který stojí za to navštívit a vytvořit si tak vlastní názor na muzeum v přírodě, ležící v samém srdci Káhiry.
Text a fotografie Mgr. Martina Hanáková, Ústav Evropské etnologie, FF MU v Brně, 2016–2017.
