12. 7. 2019

Jednotlivé areály Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nejsou dosud podle jeho existujících koncepcí kompletní. Areál Valašská dědina má kromě nedokonalé rekonstrukce původního venkovského prostředí problémy zejména s absencí hospodářských staveb u některých usedlostí. Podle existujících koncepcí a aktuálních možností výzkumu i stavu v terénu se tedy Valašské muzeum v přírodě ve spolupráci s Metodickým centrem pro muzea v přírodě snaží tyto nedostatky napravovat.

Jednou z usedlostí, kde plánované kompletní hospodářské zázemí dosud chybí je čp. 10 z Nového Hrozenkova. V minulosti byl zatím transferován roubený nadsklepený seník. Nutnou součástí původní situace tohoto statku, stejně jako dalších v obci byl podle mapových dokladů v poslední třetině 19. století spalný, pravděpodobně roubený chlév pro prasata. Výběr objektu k dostavbě Valašské dědiny – mašičího chlévka, prasečáku od usedlosti Františka Důjky původně čp. 37 (dnes čp. 408) v Novém Hrozenkově – Za Vodú tedy vychází z několika uvedených předpokladů.

V podobě chléva od čp. 37 se Valašskému muzeu objevila rovněž zajímavá možnost transferu nosných zděných konstrukcí relativně miniaturní stavby v bloku, tedy metodou užívanou na našem území výjimečně k transferu zděných historických konstrukcí. Zejména v Německu patří tato metoda k přirozeným postupům v muzejnictví v přírodě.

Připomeňme zejména aktivity Muzea vesnických staveb středního Povltaví, kde byly již v letech 2000 a 2005 v bloku transferovány dvě zděné klenby černých kuchyní spolu s částí komína při hmotnostech 30 a 32 tun. Transfer dvou černých kuchyní do Vysokého Chlumce probíhal bez podrobnější projektové dokumentace především empiricky na základě zkušeností realizační firmy a přípravy a přítomnost statika. Transfer stěny z nepálených cihel proběhl roku 2014 také v muzeu v přírodě v dolnorakouském Niedersulz. V roce 2015 byly transferovány bloky zdiva z nepálených cihel do muzea v přírodě v Přerově nad Labem s garancí středočeského NPÚ. Nahlédneme-li však do historie českého muzejnictví v přírodě, můžeme najít další příklady. Již v 70. letech minulého století byly v bloku přenášeny některé roubené stavby s hliněným omazem do strážnického Muzea jihovýchodní Moravy. V roce 1990 byla jako součást Souboru lidové architektury v Zubrnicích úspěšně vcelku přenesena hrázděná kaple z Žichlic na Teplicku.

Hmotnost chléva z Nového Hrozenkova se pohybovala okolo 30 tun. Zkušenosti pracovníků Oddělení údržby a péče o památky při Technickém útvaru Valašského muzea byly zárukou důslednějšího rozpracování možnosti navrženého transferu stavby. Byla doporučena projekční příprava ze strany muzea s externím statikem. Statické posouzení vypracoval externě Ing. Jiří Vyhnálek, Ph.D., který se logicky snažil celou stavbu rozdělit na jednotlivé segmenty podle existujících trhlin ve stěnách a nesoudržných vazeb kamenného zdiva. Navrženo tak bylo rozdělení celkem na 5 bloků zdiva, zejména rohových částí včetně pilíře mezi vstupními otvory.

Transfer stavby začal tradičně sejmutím krytiny a tesařských prvků. Štítové páry krokví byly demontovány a převáženy včetně kleštiny a dřevěného bednění. Následovalo sejmutí cihelné nadezdívky. Během demontáže byla sbírána hliněná malta, která byla při následné rekonstrukci v muzeu opět využita pro pohledové stěny stavby. Z kamenných stěn byly následně rozebrány drobné kameny, použité jako výplně bez nejasné vazby. Kameny byly uloženy na palety podle jednotlivých stěn se zaznačením orientace ve stěně, jak pro přehlednost, tak pro docílení autenticity při opětovném sestavení. Dílce stěn určené k samotnému transferu v bloku byly připraveny k umístění do předem připravených kovových klecí. Ty sestávaly z U profilového rámu, který byl příčně ke stěnám prošroubován závitovými tyčemi, čímž měl rám semknout celé bloky. Samotná demontáž a manipulace probíhala na základě podkladů statika empiricky dle zkušeností pracovníků Technického útvaru Valašského muzea. Při přípravě jednotlivých bloků se objevil drobný nedostatek statického návrhu, který i přes logický výběr částí k transferu s dobrou vazbou zdiva, nerespektoval masivní nárožní prvky. Některé proto musely být pracně vyjmuty, jiné bylo možné umístit do meziprostorů v rastru rámu. Ideální by tedy byl návrh košů klecí pro transfer v půdorysném tvaru L a nikoli kvádrovitých.

Stavba byla v muzeu založena do nezámrzné hloubky na betonový pas, dostatečně však zahloubený pro následné dozdění kamenných základových pasů. Samotné usazení a stabilizace celých bloků probíhala na několikrát s průběžným podkládáním a vyrovnáváním segmentů. Zde byl nedocenitelný externí jeřábník, který v poklid a citlivě manipuloval s osazovanými bloky.

Primárním přínosem takového počinu je maximální zachování struktury zdiva a doložení autentičnosti stavby. Prezentace a uchování nejen práce se dřevem, ale také dalších technologií, jako je právě zdění z kamene je neopomenutelným úkolem Valašského muzea. Sekundárně se jedná o aktivitu, která běžný transfer objektu lidového stavitelství povyšuje na v našem muzeu unikátní, přestože už relativně běžně realizovaný způsob přesunu stavby.

Po počáteční již tradičně projevované skepsi a nedůvěře pracovníků Valašského muzea patří jistě velké poděkování představitelům i jednotlivcům Technického útvaru za kreativní a precizní přístup k celé akci. Výsledek jejich práce přinesl Valašskému muzeu v přírodě dosud neprezentovanou hodnotu.

 

LITERATURA

BRYOL, Radek. Historie výstavby areálů muzea. In: ROMÁNKOVÁ, Eva (ed.). Uchováno budoucím generacím. Devadesát let sbírkotvorné činnosti Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum, 2015, s. 24–51.

HANZLÍKOVÁ, Markéta. Transfer a následná obnova jednoho z posledních polabských domů s podsíní. In: KŘENKOVÁ, Zuzana, KMOŠEK, Jiří a BRYOL, Radek (eds.). Transfer a rekonstrukce památek lidové architektury. Rožnov pod Radhoštěm – Sebranice: Valašské muzeum v přírodě – Spolek archaických nadšenců, 2016, s. 84–95.

JÄGER, Bernd. Přenos hliněné zdi no Muzea vesnice Niedersulz. In: PLÖCKINGER-WALENTA, Weronika a NOVOTNÝ, Martin. Lehmbau – Tradition und Moderne : Hliněná stavba – tradice a současnost. Atzenbrugg: Weinwiertel Museumsdorf Niedersulz, 2014, s. 88–93.

PROCHÁZKA, Lubomír. Transfer klenby černé kuchyně obytného stavení Obděnice čp. 4 (okr. Příbram) do Muzea vesnických staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci. Středočeský vlastivědný sborník.2001, sv. 19, s. 123–125.

SOUČEK, Jan. Stavební památky v komplexu muzejní činnosti Ústavu lidového umění ve Strážnici. Národopisné aktuality. 1976, XIII, č. 3, s. 191–200.

Oddělení dokumentace Valašského muzea v přírodě, pomocný sbírkový fond Rukopisy. R 97. ZÁVADA, Antonín, SEDLÁČEK, Jaroslav a LANGER, Jiří. Koncepční řešení expozičního areálu Valašská dědina. 1984.

Oddělení dokumentace Valašského muzea v přírodě, pomocný sbírkový fond Rukopisy. R 358. ŠTIKA, Jaroslav a kol. Rámcové libreto dostavby Valašského muzea v přírodě v Rožnově p/R. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 1974.