2. přípravný workshop
Prezentace v muzeích v přírodě, 19.–20. dubna, Brno

Druhý workshop odborně připravil a vedl doktor Martin Šimša, ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. Jeho cílem bylo rozvinout problematiku, která byla otevřena v rámci prvního workshopu a do hloubky se věnovat otázce prezentace v muzeích v přírodě. Mezi účastníky se podařilo přizvat také zástupce z muzeí jiného typu, konkrétně Hornického skanzenu Mayrau a Technického muzea v Brně (Areál československého opevnění v Šatově). Stejně jako na první workshop byli pozváni také zástupci několika archeoskanzenů, kteří se ovšem z pracovních důvodů nemohli ani jedné z akcí zúčastnit.

Workshop byl opět rozčleněn do tří tematických celků, pragmaticky rozdělených na otázky co chceme prezentovat, jak a komu to chceme prezentovat a kdo to bude prezentovat.

Na otázku co muzea v přírodě prezentují se účastníci snažili odpovědět porovnáním tradiční muzejní expozice s možnostmi, které nabízí modelové řešení expozičních celků v muzeích v přírodě, kde sbírkový předmět nefunguje samostatně jako solitér, ale je zasazen do velmi komplexního rámce prezentace celkového životního prostředí. U otázky jak a komu chceme prezentovat diskuze ukázala, že se muzea v přírodě potýkají s řadou výzev a zároveň limitů, kdy sebelepší odborná koncepce prezentační činnosti nezaručí správný výsledek, pokud není realizována plně kompetentní provozní složkou. Otevřeny byly také otázky prezentace pro zvláštní skupiny, jako je školní mládež nebo hendikepovaní. Při otázce kdo bude prezentovat se pozornost upřela především na osobnost a roli průvodce či demonstrátora v kontrastu s autentickým nositelem tradice, přičemž ten se v atmosféře muzea v přírodě může automaticky přizpůsobit svým výkonem či produkty novému prostředí a vytvořit tak zcela samostatný kulturní fenomén. Jako dobrý příklad práce s autentickými nositeli a přenášení jejich obřadů a obyčejů do prostředí muzea v přírodě byl vyhodnocen Soubor lidových staveb Vysočina, který je jako jediné muzeum v přírodě v ČR také regionálním pověřeným pracovištěm pro tradiční lidovou kulturu na úrovni kraje.