1. přípravný workshop na téma
Co je to muzeum v přírodě? 16.–17. března, Hlinsko

První pracovní workshop, jehož cílem bylo rozdiskutovat a předpřipravit jedno z témat konference Poslání a budoucnost muzeí v přírodě, se uskutečnil ve dnech 16.–17. března v Hlinsku, na půdě Souboru lidových staveb Vysočina. Vedle odborníků – současných i emeritních pracovníků předních českých a moravských muzeí v přírodě – byli přizváni kolegové a kolegyně ze Slovenska (Múzeum slovenskej dediny v Martine, Múzeum oravskej dediny v Zuberci), ale i zástupci jiných oborových institucí u nás (Národní památkový ústav, Uměleckoprůmyslové muzeum). Workshop pod zkušeným vedením doktora Václava Michaličky (Muzeum a pamětní síň Sigmunda Freuda v Příboře, pobočka Muzea Novojičínska) probíhal formou otevřené diskuze v rámci předem stanovených témat, jejichž cílem bylo především odpovědět na otázku, zda stávající definice muzea v přírodě vytvořená v 80. letech 20. století (viz Národopisná muzea v přírodě) stále dopovídá současným potřebám a vnímání co je to muzeum v přírodě.

Pracovní skupina dospěla k názoru, že již nepracujeme pouze s konceptem národopisných muzeí, jak tomu bylo v minulosti. Okruh institucí, které se dnes muzei v přírodě nebo skanzeny nazývají, je mnohem širší. Jedná se o archeoparky, hornické a vojenské skanzeny, oživené industriální památky. Také s nimi je tedy nadále nutné počítat. Workshop se zaměřil třemi konkrétními směry. V prvé řadě to bylo prodiskutování samotné definice muzea v přírodě – co jej konkrétně odlišuje od jiných druhů muzejních institucí. S otázkou co muzeum prezentuje se přirozeně pojí úvahy nad tím, jaké jsou maše možnosti a limity uchování a zobrazování minulé skutečnosti – do jaké míry tedy dokážeme rekonstruovat původní historické prostředí a prezentovat jej návštěvníkovi co nejpravdivější formou a jak se v rámci koncipování, realizace a provozování muzeí v přírodě vyrovnávat s nebezpečím zkreslování minulosti. Předchozí témata pak byla konkretizována během rozvahy nad třemi koncepty, se kterými muzea v přírodě, ať už záměrně nebo nevědomě, pracují – autenticitou, identitou a vizualizací – kdy je muzeum v přírodě vnímáno jako experimentální laboratoř.